Fisherman´s Trail je dálková cesta vedoucí západním a jižním pobřežím Portugalska o délce 225 kilometrů. Prošli jsme s dětmi část této úžasné Rybářské cesty zvané také jako Rota Vicentina. Jak je u nás dobrým zvykem, vyrazili jsme s plnou polní, nicméně cesta málem skončila dřív, než vůbec začala.
Fisherman trail officiálně začíná v Sines a končí v Lagosu, nicméně většina poutníků záčína o kousek dál v Porto Covo, z původních 225 km si to zkrátí na cca 210 km. Jelikož chodíme výhradně s dětmi, naplánovali jsem si pouze nejzajímavější část této úžasné cesty a to západní pobřeží z Porto Covo do Odeceixe. Tím to neskončilo, aby to děti bavilo, kombinovali jsem trek, památky a jednu divokou jízdu na vodě. Celkem jsme prošli 60 kilometrů západní cesty Fisherman´s trailu, zhruba 5 kilometrřů přes pískovcové útesy v Lagosu a 20 kilometrů pobřeží Algarve v okolí jeskyně Benagil. Než jsme se vydali na Fisherman´s trail, strávili jsme 2 noci v Lisabonu, když už jsme v Portugalsku nemůžeme vynechat hlavní město.
Den první, Fisherman´s trail z Porto Covo
První den jsme začali v malebné vesnici Porto Covo, kam jsme se dopravili ranním autobusem z Lisabonu. Porto Covo je poklidná vesnička s úžasnou atmosférou, procházíme centrální ulicí směřující k oceánu, první pohled je dechberoucí, obrovské vlny a krásné pobřeží kam oko dohlédne.
Následující kroky vedou podél pobřeží, pohledy na oceán a pobřežní cestu jsou zkrátka úžasné, ale co ten zatracený písek? Od začátku je nám jasné, že tahle cesta rozhodně nebude zadarmo, sice tu není téměř žádné převýšení, ale hluboký písek výrazně zvyšuje náročnost cesty a to nemluvě o slušném horku, které bych na konci října nečekal.
Cesta vede po útesech, ale i po plážích a právě pláže si děti maximálně užívají. Sundaváme boty a honem do vody. Je překvapující jak je voda na konci října teplá, nicméně koupání zatím nepřichází v úvahu, není zde žádné místo, kde se osprchovat a slaná voda na putování není zrobna ideální.
Stačilo málo a naše cesta rychle skončila
Naše děti byly dostatečně poučení, jak se mají chovat v horách, dávat pozor na každý krok, ale koho by napadlo, jaké překážky mohou nastat na pobřežní cestě. Respektive, nechat boty na pláži během přílivu, není moc dobrý nápad. Naše nejstarší ratolest Kuba, se asi rozhodl, že boty na další cestu nepotřebuje, naštěstí je včas zachránili místní obyvatelé. Boty jsou mokré, ale můžeme pokračovat.
Cesta je stále stejná, rozbouřený oceán, útesy a písek, zní to jako idylka, ale hluboký písek a poměrně velké vedro především v dunách je unavující. Možná říjen není ideální měsíc na Fishermana, ale zase neprší. Příště bych volil duben nebo květen, kdy všechno kvete a nemělo by být takové horko, na druhou stranu bude voda na koupaní dost studená.
Dnes končíme v kempu Campinférias, trochu nás překvapuje úroveň kempu, přeci jenom je to něco jiného, než na co jsme zvyklí v Rakousku nebo Itálii, nepotřebujeme komfort, ale toalety bez prkýnka? Unaveni hodnotíme dnešní den v restauraci u dobrého jídla a pití, bylo to náročné a zároveň úžasné.
Den druhý, hledání místa pro stan
Druhý den ráno razíme na přívoz, kdo by se trmácel po asfaltu, navíc přívoz je takové malé zpestření pro děti. Na lodi potkávám nové kamarády, je to pár z Francie, kdo by čekal, že se budeme v následujících dnech potkávat, myslel jsem, že nikdo nejde tak pomalu jako my :-)
Cesta se nemění, je to téměř jako přes kopírák včerejšího dne. Je trochu frustrující jít kolem oceánu a nevykoupat se, dnes spíme na divoko ve stanu, žádné sprchy ani potok na umytí, nelibě to nesou hlavně holky.
Hledání místa pro stan
Jít Fishermana na těžko se stanem není zrovna ideální. Těžké batohy a hluboký písek umí pořádně potrápit, navíc místo pro postavení stanu je tu jako šafránu, tedy pokud nechcete být někde na očích a to my rozhodně nechceme. Předem jsme si přes mapu našli vhodná místa pro bivak, stanování není oficiálně na Fishermanovi povolené, ale pokud se dobře schováte a necháte místo v naprosté čistotě, je to svým způsobem možné. Našli jsem místo v malém lese s obřími piniovými šiškami.
Den třetí, velká změna
Ráno rychle balíme a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství, jakmile se dostaneme z lesa, naskytne se nám dosud nejkrásnější pohled, tohle se snad nikdy neokouká. Dnešní den nás čeká trochu odlišná krajina, už to není jenom placka a hlavně mizí hluboký písek!
Míříme k majáku, který je prvním opěrný bodem dnešního dne, cesta k majáku je prostě úžasná, když dorazíme na místo zažíváme euforii na jedené straně maják a na druhé straně výhledy z útesů, které ční vysoko nad oceánem. Dnes jsme si poprvé přivstali, abychom se vyhnuli vedru, ze začátku to vypadá opět na horký den, ale pak se přiženou mraky a výrazně se ochladí, dokonce vytahujeme bundy :-)
Vesnice se zvláštní atmosférou to je Entrada de Barca, tipická rybářská vesnice, kde se zastavil čas. Jednoduché domečky rybářů, všude sítě a ve vzduchu je cítit rybina, tak jsem si představoval rybářskou vesnici v Portugalsku.
Pokračujeme do vesnice Zambujeira do Mar, kde tradiční ráz vesnice vystřídala komerce, nicméně máme hlad a ještě jsme v Portugalsku neochutnali mořské příšery. Vybíráme restauraci a objednáváme rodinný talíř mořských potvor. To nejlepší si děti rychle rozeberou a na nás zbyde chobotnice a sépie. No chobotnice není špatná, ale sépie je pro nás velké zklamání. Porce je vskutku obří a cena tomu taky odpovídá, je třeba to do sebe všechno nacpat.
Dnes opět plánujeme spaní v kempu, přicházíme k nádherné pláži, koupání se ještě odkládá, nejdříve je potřeba zajistit nocleh, ale večer se sem určitě vrátíme ujišťujeme naše ratolesti. Cesta do kempu je do příšerného kopce po asfaltu, jdeme kolem ohrady, kde světe div se, jsou pštrosi a zebry. Kemp vypadá luxusně, na recepci dostáváme nabídku apartmánu, není co řešit, dnes budeme spát v posteli. Dostáváme tip na krásnou pláž, hurá, budeme se koupat. Než dorazíme na pláž, zapadá slunce, koupel je to hodně krátká, po tmě se vracíme do kempu.
Čtvrtý den, poslední výhledy
Ráno vyrážíme odpočati z krásného apartmánu následování místním psem, který nás doprovází poměrně daleko. Na začátku procházíme zeleným tunelem tvořený bujnou vegetací, pak opět následují nádherné výhledy na oceán. Dnešní den je opět úžasný, terén bez písku, členitý s impozantními výhledy.
Jelikož je to náš poslední den na treku, nikam nechvátáme a užíváme si výhledy. Před Odixeice se dopouštíme největších chyby na treku, ani nevím proč, ale rozhodli jsme se pokračovat do města, místo toho, abychom si užili koupání v oceánu. Dnes spíme v hostelu, kde je pochopitelně i sprcha, nicméně pokračujeme říčním korytem, jde samozřejmě i po běžné cestě, ale tohle je větší dobrodružství, jen je potřeba včas vystoupit z řeky na břeh. Když se začínáme propadat do hlubokého bahna, dochází nám, že to tudy asi nepůjde.
Cesta do Odexeice je za trest, asfalt a hrozný horko, proč jsme do večera nezůstali u oceánu? Docházíme do města, které má krásnou atmosféru, ale než se vydáme na průzkum a hlavně na jídlo, jdeme se ubytovat. Hostel je skvělý a navíc je tu pro nás v lednici připravené vychlazené pivo za euro.
Tak to je vše, po jídle jdeme spát, zítra přesun autobusem do Lagosu, kde nás čeká kombinace památek a pěších výletů. Než se vydáme do Fara, máme v plánu procházku kolem úžasných pískovcových útesů v okolí Lagosu a cca 20 km trek v oblasti Algarve s návštěvou slavné jeskyně Benagil. Z Fara odlétáme domu.
