V roce 2022 jsme absolvovali první část Alta Via 1. O rok později se na cestu vracíme, abychom naše putování dokončili. Zažili jsme s dětmi neskutečné dobrodružství, na které nikdy nezapomeneme.
To, že se chceme do italských dolomit vrátit a Alta Via 1 dokončit, jsme věděli od okamžiku, kdy jsme se na začátku července 2022 na Passo Falzarego rozhodli kvůli počasí předčasně ukončit. Otázka byla, jestli do toho půjdou i naše děti!
Už na jaře jsem celý zbytek trasy pečlivě rozplánovala, úseky byly kratší, tak abychom měli vždy dostatečnou časovou rezervu a nemuseli se nikam hnát (odkaz první část Alta Via 1 - cesta z Lago di Braies k Passo Falzarego)
Alta Via 1 - druhá část
Z Českého Krumlova jsme vyrazili kolem 1 hodiny v noci, tak abychom ráno stihli první autobus z Cortiny na Passo Falzarego. Dálnice byla v noci téměř prázdná, takže se nám do Cortiny podařilo dostat už kolem 7 hodiny, zaparkovali jsme na parkovišti za hřbitovem, kde se dá zaparkovat bezplatně. (a pohodově došli na autobusovou zastávku, ze které nám měl v před osmou hodinou odjíždět první autobus na Passo Falzarego. Ten samozřejmě z nějakého důvodu nejel, takže jsme na nádraží museli čekat další hodinu.
Ne moc ochotný řidič nám prodal 5 lístků a my vyrazili na vcelku krátkou 16kilometrovou cestu autobusem, během níž jsme však nastoupali víc než 900 výškových metrů! Ale co je to proti tomu, co v následujících 8 dnech čeká nás... Nebylo cesty zpět a já doufala, že nám tentokrát vyjde počasí a děti to zvládnou. Vlastně jsem se zpátky na Alta Via už hrozně těšila.
DEN PRVNÍ
Passo Falzarego – Lago di Limedes – Forcella Averau (2435 m.n.m.) – Forcella Nuvolau – Rifugio Averau – Rifugio Scoiattoli (2255 m.n.m.) - Cinque Torri
7 km, ↗ 381 m ↘ 320 m (mapa)
Na Passo Falzarego jsme dorazili před 10. hodinou, napustili jsme studenou vodu a v krásném slunném počasí se vydali k Lago di Limedes, kde jsme loni plánovali přespat. První den neměl být nijak náročný, čekalo nás jen 7 kilometrů na Cinque Torri s případnou odbočkou na Rifugio Nuvolau. Jezero je od zastávky vzdálené jen něco kolem 1,5 km a naplánovali jsme si tam první přestávku na svačinu. U Limedes se zdržíme, děti si užívají cachtání ve vodě.
Dál cesta pokračuje po sjezdovce, na které ještě stále místy leží zbytky sněhu – takže další zastávka, musíme si přece zalyžovat. Ze sjezdovky odbočujeme na Forcella Averau (2435 m), nahoře se nám otevírá pohled na louky pod námi a nad námi se tyčí hora Averau, kterou musíme obejít, abychom se dostali na stejnojmenou chatu, kde si chceme dát oběd. Rifugio Averau je jen tak mimochodem vyhlášená svou gastronomií. Můžeme potvrdit!
Kousek za chatou se můžeme poprvé pokochat pohledem na Cinque Torri. Sestupujeme k Rifugio Scoiattoli, což mimochodem v italštině znamená veverka. V restauraci si dáme limonádu a čekáme, dokud nepřestane jezdit lanovka, kterou sem můžou pohodlně ze spodního parkoviště vyjet jednodenní turisté, abychom si mohli projít opevnění z 1. světové války o samotě.
Zrestaurované zákopy nabízí jedinečný pohled na život vojáků na italské frontě během 1. světové války. Mezi vrcholy Cinque Torri scházíme dál až k Rifugio Cinque Torri, kde si ještě naposledy doplníme zásoby vody.
A potom už se vydáváme hledat místo na náš stan, které jsme si předběžně vyhlédli na mapách. A je to místo s luxusním výhledem! Uvaříme si večeři a do spacáků zaléháme poměrně brzy. Na louce je spousta otravných mušek, které nás nakonec budou provázet celou cestu.
DEN DRUHÝ
Cinque Torri – Passo Giau – Forcella di Giau (2370 m.n.m.) – Lago di Baste (2284 m.n.m.)
8 km, ↗ 480 m ↘ 465 m (mapa)
Ráno se budíme už kolem šesté do slunečného dne, děti se ale válí ve stanu až do 7. Nasnídáme se a sbalíme věci. To je jedna z věcí, kterou ještě musíme vychytat. Nikdo bohužel nezvládne sbalit do batohu zpět všechno, co z něj večer vytáhnul, takže většina ranního balení batohu zbude na mě. Tím se nám naše odchody prodlužují … směr Passo Giau vyrážíme až po osmé, odtud nás čeká stoupání k Lago di Baste, kde bychom rádi večer nocovali.
První úsek cesty není nijak náročný: od místa, kde jsme spali, mírně stoupáme na Crepe dei Ronde, odtud vede úzká pěšina dolů z kopce, pak zpět nahoru. Na chatě plánujeme oběd, bohužel k našemu překvapení tu mají jen sendviče a brambůrky. Žádný další gastronomický zážitek se nekoná! Navíc se tu nedá dopustit ani voda, tedy kromě záchodů.
Po obědě a krátké pauze se vydáváme na další cestu. Passo Giau opouštíme kolem půl druhé odpoledne. Až na krátké stoupání k Forcella di Giau (2370 m.n.m) není cesta nijak náročná a otevírají se krásné výhledy. Místy ještě leží sníh, takže zastavujeme na koulovačku.
Shora je jeden z nejkrásnějších pohledu celé cesty – před námi se objevuje Lago di Baste s Monte Mondeval, a za nimi majestátní vrcholky Monte Pelmo. Mezi skalami se tu prohání svišti. Vodu máte tak akorát na pití, takže polévku si vaříme z vody z jezera.
Původní plány, že budeme spát u jezera však nakonec musíme změnit, je tu plno komáru, takže se přesouváme dál. Cesta vede kolem pohřebiště z období mezolitu, kousek dál nabíráme v potůčku vodu na pití a pak už hledáme místo na stan.
DEN TŘETÍ
Forcella di Col Duro (2302 m.n.m) – Rifugio Città di Fiume – Pian dei Buoi – Palafavera (1518 m.n.m.)
12 km, ↗ 234 m ↘ 897 m (mapa)
Třetí den cesty neměl být nijak náročný, čekal nás převážně sestup ke kempu Palafavera, kde jsme měli v plánu přespat, vyprat oblečení, osprchovat se a případně dokoupit nějaké zásoby.Až k Rufigio Città di Fiume vede cesta převážně otevřenou krajinou s loukami a pohledem na Monte Pelmo. Na Citta di Fiume přicházíme už před 11 hodinou, takže na oběd si musíme ještě asi hodinu počkat.
Cesta dál pokračuje spíše lesem, u Rifugio Staulanza se nám bohužel podařilo špatně odbočit, takže se musíme vracet zpět do kopce. Asi 500 metrů od cesty na úpatí Monte Pelmo je možné vidět stopy dinosaurů, ale ty nakonec vynecháváme a scházíme přímo do kempu.
Na recepci zaplatíme za ubytování, žeton na pračku, toustový chléb a 3 plechovky limonády a pytlík chipsů. Výběr v obchůdku bohužel není moc velký, zřejmě protože ještě nezačala hlavní sezóna. Na večeři se vydáváme do restaurace přes silnici. Večer nám poprvé prší, takže se snažíme zdržet v restauraci co nejdéle a pak už jdeme rovnou spát.
DEN ČTVRTÝ
Palafavera (1518 m.n.m.) – Casera Pioda - Rifugio Sonino al Coldai – Forcella Coldai (2191 m.n.m.) - Lago Coldai – Forcella col Negro di Coldai (2199 m.n.m.) - Pian della Lòra (1899 m.n.m.)
11 km, ↗ 846 m ↘ 467 m (mapa)
To, co jsme včera sklesali do Palafavery musíme znovu nastoupat, v sezóně si můžete část cesty nahoru zkrátit také lanovkou, ale my musíme pěšky. Čeká nás zdolat asi 600 výškových metrů k Rifugio Coldai. Naštěstí s sebou z kempu nemusíme brát moc vody, protože asi v polovině cesty, je na Casera Pioda možné doplnit pitnou vodu.
Přes počáteční obavy je první část cesty ke Casera Pioda ubíhá poměrně rychle a vede po široké štěrkové cestě. V létě slouží sjezdovky u Palafavery jako pastviny pro krávy a ovce, ale na konci června jsme tu ještě úplně sami. U Casera Pioda začíná přibývat jednodenních turistů, kteří si cestu zkrátili lanovkou z druhé strany. Čím víc stoupáme, tím víc to fouká, a je i větší zima. Na chatě Rifugio Coldai je naštěstí zatopeno, i když by si to tu zasloužilo vyvětrat…
Po obědě pokračujeme dál k Lago di Coldai. Ikdyž jsme původně plánovali zdržet se u jezera déle, nakonec kvůli počasí pokračuje po necelé hodině dál. Slunečné dny jsme si zřejmě vybrali hned na začátku a na koupání to rozhodně není. Hlavní zábavou se tak stává krmení rybiček naším chlebem, ještě že jsme v Palafaveře dokoupil zásoby.
Plánujeme spát na Pian della Lora, která je od Lago di Coldai jen asi 5 km. Po levé straně máme mohutný skalní masiv s Monte Civettou po pravé straně se otevírá pohled od údolí s Lago di Alleghe. Výhledy jsou dechberoucí na obě strany.
Zima je tu strašná, některé části cesty jsou ještě stále pohřbeny pod vrstvou sněhu. Z mého pohledu byla tato část cesty jednou z těch nejhezčích letošního roku. Úsek pod Civettou si užíváme, mohutná severní stěna je impozantní, jak tam někdo může vylézt? Na druhé straně jsou daleké výhledy na hradby hor obklopující jezero Alleghe.
Zadní částí planiny protéká potok, ze kterého můžeme uvařit polévku a čaj na zahřátí. Místo je to nádherné, jsme obklopení horami, ale hned jak slunce zajde za hory, výrazně se tu ochladí.
DEN PÁTÝ
Pian della Lòra (1899 m.n.m.) - Rifugio Mario Vazzoler (1714 m.n.m.) - Pian delle Taie - Casera del Camp
10 km, ↗ 556 m ↘ 619 m (mapa)
Ráno se poprvé za celou naši cestu budím zimou už kolem půl páté. Během noci se nám pěkně orosil stan – zvenku i zevnitř. Ze stanu kape voda a i věci, které byly ve stanu jsou navlhlé. Venku může být max. 5 stupňů a hned jak vylezeme ze stanu máme boty promočené od rosy. Údolí je schované mezi horami, takže než vykoukne slunce, bude to trvat možná do oběda. Balíme rychle všechny věci, navlečeme na sebe všechno, co najdeme v batozích a jdeme za sluncem… Stan chceme usušit během další pauzy a snídat budeme cestou.
Cestou postupně schováváme teplé kousky oblečení a na Rigugio Vazoler už dorážíme za krásného slunného dne. Ale všeho jen do času. Pod předpovědí se má počasí začít kazit a už následují den by mělo začít pršet. Na Rifugio Vazoler si dáváme zákusek, kávu a kakao.
U chaty je také botanická zahrádka, kde najdete všechny rostliny a keře, se kterými se během vaší cesty můžete setkat včetně popisků. Na chatě se zdržíme, abychom trochu usušili stan. Také zkoušíme štěstí, zda by neměli na Rifugio Pian de Fontana volné postele (mají, ale jen 3).
Z Vazoleru klesáme po široké prašné cestě do údolí (Val Corpassa). Asi po 2 km Alta Via odbočuje na úzkou pěšinu, která vede dál řídkým lesem. V horské říčce kousek před rozcestníkem Pian delle Taie si doplňujeme zásoby vody a pokračujeme dál. Cesta prochází střídavě řídkými lesy a kamennými poli. Je to jeden z nejnáročnějších úseků celé cesty, především traverz s prudkými srázy vyžaduje jistý krok viz cesta v zadní části fotografie níže.
K bivaku Vecchia Casera del Camp se dostáváme už kolem půl třetí, ale dál už pokračovat nechceme. Brzký příchod se nám hodí, potřebujeme před spaním usušit vlhké spacáky a taky oblečení.
Na plynovém vařiči uvaříme jídlo a taky zkoušíme rozdělat oheň v krbu. Tohle nikomu dalšímu rozhodně nedoporučuji, je to jedna z největších chyb, během chvilky je chata celá zakouřená. Po otevření všech oken se ji podaří jakžtakž opět zobytnit, ale zima je zpět. Kolem chaty protéká potok, který využijeme na vaření a děti ke stavění hráze. O zábavu je postaráno.
DEN ŠESTÝ
Casera del Camp - Forcella del Camp (1933 m.n.m.) - Rifugio Bruto Carestiato - Rifugio Passo Duran (1600 m.n.m.) - Forcella Dagarei (1642 m.n.m.) - Malga Moschesin (1800 m.n.m.)
12 km, ↗ 540 m ↘ 565 m (mapa)
Podle předpovědi počasí by dnes odpoledne mělo začít pršet, v noci chceme spát na Malga Moschesin a pokud by nebyla volná chata Pian de Fontana v následujcí etapě, můžeme další noc přespat v bivaku Casera La Varetta, který je necelé 2 km od poslední chaty. Při nejhorším vytáhneme stan a pak ho někde vysušíme.
Mnohem větší vrásky nám dělá přechod průsmyku Zita Sud, který je podle průvodců považován za nejnebezpečnější úsek celé Alta Via. První chatou na cestě je Rifugio Bruto Carestiato, kde plánujeme přestávku a případně sladkou svačinku podobně jako na Vazzoleru. Ale bohužel jsme tady moc brzo a zrovna probíhá ranní úklid, takže po rychlé sušence na lavičce před chatou pokračujeme dál.
Pokud potřebujete cestou doplnit vodu, je asi 1 kilometr od chaty pastvina s pitnou vodou (na mapě je označena jako bod 4), na Passo Duran vodu nejde dopustit a další zdroj pitné vody je až na Malga Moschesin) Na Passo Duran přicházíme kolem 11 hodiny. Podobně jako na Passo Giau tu připravují pouze sendviče.
Odtud cesta dál pokračuje asi 1 kilometr po silnici, teprve potom se napojujeme zpět na lesní cestu. Na cestě se střídá les s kamennými poli (na jednom z nich se nám podaří zabloudit a asi půl hodiny hledáme cestu z kamenného bludiště). I tak se k Malga Moschesin dostáváme už kolem 4 hodiny. Naštěstí! Asi o hodinu později začne pršet a déšť vydrží s přestávkami až do rána. Hurá! Máme zajištěn nocleh na Pian de Fontana, poslední noc budeme spát v posteli. Pozdě večer přišel e-mail, že se na chatě uvolnila místa přesně pro nás.
DEN SEDMÝ
Malga Moschesin - Forte di Forcella Moschesin (1940 m.n.m) - Rifugio Sommariva al Pramperet (1850 m.n.m) - Portela Del Piazedel (2097 m.n.m.) - Forcella De Zita Sud (2351 m.n.m.) - Rifugio Pian de Fontana (1632 m.n.m.)
10 km, ↗ 773 m ↘ 936 m (mapa)
Ráno se probouzíme už kolem 5 hodiny, plánujeme vyrazit co nejdříve, abychom přechod přes nejvyšší část cesty zvládli za relativního sucha. Venku je pořádná mlha a zima. Od pevnosti Moschesin se vydáváme alternativní cestou – měla by být kratší, tak uvidíme.
Na vrcholu stoupání vítr mraky na chvíli rozežene, a nám se naskýtá pohled na skalnaté vrcholky hor, je to neskutečná podívaná, vydrželi bychom se na to koukat hodiny. Pokračujeme na Pramperet, kde chceme naposledy zkontrolovat počasí a rozhodnout se, jak to uděláme dál.
Na chatu přicházíme už kolem 8 hodiny současně s deštěm. Uvnitř si dáváme čaj, když se obsluhy ptáme, jestli je cesta na Pian de Fontana v dešti schůdná, tak se na nás vyděšeně dívá. Nakonec jen přitaká. Asi pochopil, že když děti došly až sem, tak to dají.
Po krátké pauze na zahřání se raději vydáváme hned dál. Čeká nás převýšení kolem 500 metrů na Forcella Zita Sud a pak 800 výškových metrů dolů k Pian de Fontana. Do kopce se snažíme děti hnát co nejvíc to jde, celou dobu nás provází mlha a občas se přidá i déšť, z výhledu dnes nebude nic.
Za nejhorší část je považován ostrý hřeben (knife edge ridge) před Forcella de Zita Sud a tak bychom ho rádi zvládli bez deště. Nakonec to ale není nic hrozného, i když možná jsme si 7 dnů zvykli. V 11 hodin máme výstup za sebou, a čeká nás už jen sestup. Zatím to na déšť nevypadá, takže můžeme zvolnit.
Mlha a mraky alespoň občas ustoupí a my se můžeme rozhlédnout po okolí. Bellunské dolomity mají patřit k nejzelenější část celé Alta Via. Na začátku dne jsme neměli možnost si cestu užívat, ale teď už nemusíme chvávat a vychutnáváme si ji naplno.
Na zelených stráních kvetou rododendrony, cestou pozorujeme sviště a taky motýly. Cesta je nádherná a neskutečně si to tu užíváme. Nikam nemusíme chvátat, počasí se uklidnilo a je celkem teplo, je čas na malý piknik.
K chatě Pian de Fontane přicházíme už kolem druhé hodiny. Správkyně chaty nás odvede do našeho pokoje, tedy spíše místnosti s hromadou postelí, jendá se o takzvané Dormitory pro více poutníků. Jsou nám dokonce přiděleny konkrétní postele.
Na večeři je příliš brzy, tak si užíváme si společné odpoledne. Na chatě si můžete vypůjčit karty a jiné společenské hry. Večeře je opravdu bohatá po předkrmu už stěží zvládneme hlavní chod a dezert nám nechávají k snídani.
Hned po večeři se všichni rozchází. Ať už směřujete nahoru do hor nebo dolů do civilizace, cesta to bude dlouhá! Autobus do Belluna jede ze zastávky La Pissa buď už kolem 1 hodny nebo až v 4. Pokud pojedeme v 1, budeme sebou muset hodit, ale ve 4 bychom zase nestihli infocentrum v Bellunu, kde si chtějí děti vyzvednout odznáčky. Podle mapy.cz má být trasa dlouhá 12.1 km a trvat skoro 5 hodin. Jenže snídaně se na chatě podává až od 7, pokud vyrazíme před osmou, bude to zase souboj s časem…
DEN OSMÝ
Rifugio Pian de Fontana (1632 m.n.m.) - Rifugio Furio Bianchet (1245 m.n.m.) - La Pissa (452 m.n.m.)
12 km, ↗ 285 m ↘ 1451 m (mapa)
Poslední den vstávám už před šestou a začínám s balením tak, abychom hned po snídani mohli vyrazit. A snídaně je to opravdu vydatná, kromě lineckého koláče z předchozího dne do sebe děti nasoukají tolik chleba s nutelou, že je to protilehlého kopce musí doslova vystřelit. Ale každý máme svůj doping děti nutelu, já konečně víc než 1 hrneček kávy.
Ráno je jako vymalované, na sestup jsme si lepší počasí přát nemohli. Nasazujeme stejné tempo jako včera a poslední větší stoupání zdoláváme poměrně rychle, pak už jen klesáme po úzké cestě až k Rifugio Furio Bianchet.
Trochu mě zpětně mrzí, že jsme tolik chvátali a nemohli si tuhle část užít víc, protože je opravdu nádherná. Strmé travnaté svahy jsou poseté kytkami a to je přesně to, co mám na tomhle období v Alpách tak ráda. Poslední úsek je celkem exponovaný, je nutné dávat maximální pozor, ale nic hrozného to není.
K Rifugio Furio Bianchet přicházíme už kolem půl 10. Zřejmě jsme šli rychleji než mapy.cz, je to poprvé za celý týden. Dle informací paní v restauraci nám cesta k La Pissa nezabere ani 2 hodiny. Takže nakonec zastavujeme na poslední vysokohorskou limonádu a weissbier.
Poslední část cesty už vede převážně lesem, i přesto se však najdou krásné výhledy, které by klidně mohly posloužit k natáčení Jurského parku. Na zastávku La Pissa dorážíme kolem poledne, ještě hodinu musíme čekáme na autobus a tak alespoň dojídáme poslední zbytky pražených fazolí a sušeného masa.
Po příjezdu do Belluna se vydáváme hledat infocentrum, kde si každý, kdo sbírá razítka z chat, může vyzvednout odznáček o absolvování celé stezky. Nakonec se nám podaří najít i pizzerii, kde nás i přes odpolední siestu ochotně obslouží.
Odznaky máme v kapse, můžeme vyrazit zpět do Cortiny. Vlakem a autobusem se vracíme unavení a špinaví zpět pro auto do Cortiny Už se těším do kempu a hlavně na teplou sprchu. Bylo to úžasné putování a už teď vím, že se sem po čase vrátíme.
ODKAZ NA PRVNÍ ČÁST - 4 etapy od Lago di Braies do Passo Falzzarego včetně důležitých informací a jízdního řádu z Toblachu.
Alta Via 1, Dokonalý zážitek v Dolomitech | Dokonalý Zážitek (dokonalyzazitek.cz)
Staňte se našimi fanoušky na Youtube, Instagramu nebo Facebooku a dozvíte se, jak naše putování v roce 2023 dopadne :-)
Chcete se zeptat na více informací ohledně cesty, napište nám přes Facebook
