Náročné 4 dny s batohem kolem Grossglockneru, nejvyšší hory Rakouska. Dechberoucí scenérie, vodopády, jezera, škemrající svišti, ale i sněhová pole a brody. Velkolepé dobrodružství ve Vysokých Taurách s dětmi a se stanem.
Glocknerrunde, 4 dny okolo Grossglockneru
Někdy jsou představy naprosto odlišné od reality, čekali jsme, že bude první den náročný, ale aktuální podmínky nás zaskočili. Jelikož byla chata Rudolfshütte plně obsazena, byl původní plán vyrazit brzy ráno a dojít až do kempu, to znamená cca 27 kilometrů, jenže tohle není Alta Via 1.
Začátek treku je u přehrady Mooserboden, kam jsme se dopravili lanovkou a autobusem. Pokud bychom měli ubytování na Rudolfshüte, čekalo by nás 12 kilometrů a 940 metrů převýšení, leč bylo plno a ujít za den 27 kilometrů s převýšením 1 240 metrů bylo za běžných podmínek realizovatelné. V záloze jsme měli chatu Kalser Tauernhaus vzdálenou 21 kilometrů, kdybychom kemp nestíhali. Vše nakonec bylo jinak.
Cesta kolem přehrady je úžasná, trochu kýčovité barvy jezera a okolních zelených hor s vodopády neustále upoutávali naší pozornost. Až na konec jezera s úchvatným výhledem na vodopád byla pohodová cesta, ale to co nás čekalo dál, na to jsme rozhodně připraveni nebyli.
Cesta rychle nabírá výšku, je potřeba překonat několik brodů přes lávky, ale ve vyšších partiích již lávky zkrátka nejsou a přebrodit velké množství vody vyžaduje trochu hledání správné cesty. První velké zdržení, kdy jsme nuceni sestoupit zpět a najít bezpečný brod.
Když se konečně vypořádáme s velkým množstvím vody, překvapí nás masa sněhu pod Kapruner Torl. Začínáme se propadat často i po pás, výstup je časově i fyzicky náročný a navíc si jeden člen naší skupiny trochu poraní koleno. Je nám jasné, že na konci června a v horkých dnech, to není ideální volba treku.
Nakonec jsme se dosáhli nejvyšší bod Kapruner Torl, čas rychle utíká, jdeme na sestup. Pochroumané koleno výrazně zpomaluje sestup, je jasné, že to na nejbližší chatu nedáme. Hledáme možnosti a volíme nouzové bivakování u lanovky, která se využívá pouze v zimě. Spíme na prkenné podlaze u vstupu na kovboje, uvidíme co bude zítra.
2. den - cesta do kempu 16 kilometrů
Vstáváme brzy ráno, rozhodně nechceme provokovat, spaní je tu zkrátka zakázané, místo zanecháváme samozřejmě naprosto neporušené. Koleno manželky je zajištěné tejpy, snad to vydrží, čeká nás 16 kilometrů, 538 výškových metrů stoupání a 1 092 metrů klesání. Stoupáme strmě na chatu Rudolfhütte, která je v naprosto úžasné krajině s jezerem Weisse, leč vřelého uvítání se nám na chatě nedostane.
Krátké občerstvení a jdeme na poslední dnešní stoupání do sedla Kalser Tauern (2515 m). Cesta utíká rychle, před vrcholem je malé sněhové pole, kde je potřeba trochu obezřetnosti.
Následuje strmé klesání, které není zrovna ideální pro pochroumané koleno, navíc je šílené horko, ale výhledy do údolí s jezerem jsou opět nádherné. Po sestupu se cesta rozděluje, volíme předem plánovanou podstatně jednodušší variantu údolím. Cesta vrchem je výrazně delší a náročnější. Docházíme k jezeru Dorfer See s křišťálově čistou vodou vhodné pro koupání pouze pro otužilce.
Cesta dolinou Dorfer Tal je krásná, zážitek nám trochu kazí oběd na chatě Kalser Tauernhaus, kde by měli dělat údajně nejlepší kaiserschmarrn, neboli císařský trhanec. Ve skutečnosti to byla tlustá nakrájená palačinka posypaná cukrem, navíc za velmi vysokou cenu 16 euro. Mimochodem, ceny ve vysoko položených chatách s náročným zásobováním měli kupodivu lepší ceny a vyšší kvalitu. Docházíme do kempu, kde se nám konečně dostalo vřelého uvítání. V kempu je možné koupit základní věci, ale hlavně studené nápoje.
3. den, cesta na chatu pod Grossglocknerem
Dnes nás čeká nocleh na chatě Salmhütte pod Grossglocknerem. Cestu si zkrátíme autobusem, který nás doveze na chatu Lucknerhaus s pohlednicovým výhledem na nejvyšší horu Rakouska. Čeká nás pouhých 8 kilometrů a stoupání 800 výškových metrů na chatu Salmhütte ve výšce 2644 m.
Nejprve je potřeba vystoupat na Glorerhütte, kde si dáme lehký oběd. Příjemná obsluha a skvělé jídlo, doporučuji se tu zastavit alespoň na malé občerstvení. Cesta mezi Glorerhütte a Salmhütte je jedním slovem úžasná. Minimální stoupání a klesání v krajině pod Grossglocknerem s dalekými výhledy.
Jedna část je trochu náročnější a za mokra by mohla být i nebezpečná, naštěstí existuje jednodušší varianta v případě deště. Vybrat cestu si můžete na prvním rozcestí pod chatou Glorerhütte.
Salmhütte je na úžasném místě přímo pod Grossglocknerem, jen je třeba se připravit, že budete prakticky bez internetu a volání je možné pouze z jednoho místa venku, tak pokud se chystáte na Salmhütte cokoliv vyřizovat online, budete asi zklamaný😊.
Obsluha příjemná a jelikož to mám s polopenzí, nabízí nám polévku 2 hodiny před podáváním večeře. Hlavní jídlo si můžete vybrat ze 4 nabídek, většinou jsou to těstoviny, něco s mazem, špecle atd. Bylo to chutné, ale bylo toho moc. Na závěr ještě skvělý zákusek, který sotva do sebe nasoukáme.
Návštěva svišťů
Sedíme u stolu a najednou někdo usilovně škrábe na dveře, světe div se, byla to partička svišťů dožadující se jídla a bylo zjevné, že tady hlady rozhodně netrpí. Noclech máte v hromadné ložnici, luxus nečekejte, ale co si přát víc. Snídaně je jednodušší, vánočka, salám, sýr, marmeláda, pečivo a skvělé domácí müsli s jogurtem.
4. den, dlouhá cesta přes Grossglocknerskou silnici
Dnešní den je příliš dlouhý a náročný na to, aby to celá skupina včetně dvou pochroumaných kolen stihla na autobus. Do plánované destinace je to dnes 23 kilometrů, 793 výškových metrů stoupání a šílených 2 283 metrů klesání. Bohužel dnes žádný autobus Grossglocknerskou silnicí nejede, necháváme dnešní den otevřený. Cesta je opět jak jinak dechberoucí krajinou, první část je traverz ve svahu, nutný jistý krok.
Traverz končí výstupem do Stockerscharte (2442 m) s naprosto úžasným výhledem na Grossglocknerskou silnici, ledovce a jezera. Strmý sestup k jezeru dá kolenům výrazně zabrat, rozhodujeme se co dál, stopovat nám nedává příliš smysl a mám celkem dobrý čas. Celá naše skupinka včetně 2 chromých kolen to zkrátka do cíle dnes nedá, rozdělujeme se na dvě skupiny. 1 si to vydá na krásnou cestu k pasterze a druhá se obětuje a vyrazí do cíle dnešního dne. Ve vysokém tempu stoupáme nad chatu Glocknerhaus, až k nejvyššímu bodu dne Untere Pfandlscharte (2663 m). V závěru sedla raději nasazujeme nesmeky.
Ne každý nápad je dobrý!
Jelikož jsme předem věděli, že nás tu čeká dlouhý sestup sněhem, plánovali jsem divokou jízdu s igelitem pod zadkem. Vypadalo to na velkou zábavu, ale realita byla o dost horší. Jízda nabrala poměrně záhy vyšší rychlost a udržet igelit pod zadkem mělo za následek zmrzlé prsty a odřené klouby, holt ve sněhu jsou občas kameny. To nebylo vše, čekala nás mnohem prudší část, kterou jsme museli překonat traverzováním svahu pomocí hůlek a nesmeků . Následný sestup byl sice bez sněhu, ale velmi strmý a monotónní.
Závod s mapy.cz
Jelikož byl zbytek výpravy stále na Grossglocknerské silnici, bylo potřeba stihnout autobus, dopravit se pro auto a vyzvednout naší druhou část skupinky. Byl to závod s mapy.cz, potřebovali jsme být výrazně rychlejší, než nám ukazovala navigace, běh s velkým batohem byl zřejmě vtipnou atrakcí pro ostatní turisty. Vše dobře dopadlo, krásný, ale poměrně náročný výlet.
Srovnání s Alta Via 1
➕Velké množství vodopádů, které na Alta Via 1 prakticky nenajdete
➕Málo lidí na trase
➕Lepší značení cesty
🟰Krajina je u obou tras impozantní a poměrně proměnlivá
➖Alta Via 1 nabídne ještě o něco krásnější krajinu
➖Větší náročnost na podmínky, drsnější sestupy
➖Větší možnosti ubytování, větší tolerance kempování
