Dokonalý zážitek opět na treku, tentokrát jsme se s dětmi vydali na přechod Šumavy, ale tak trochu jinak. Jelikož nemáme rádi asfalt a vyhýbáme se masové turistice, rozhodli jsme se Šumavu z větší části přejít po německé straně Šumavy.
Prášili - Poledník
Poledník je tak trochu mimo trasu, ale spaní na Poledníku se nedá odmítnout. První den jsme vyrazili z Prášil na Poledník, kde se nachází nouzové nocoviště se vším co k přespání potřebujete, krásné místo, dešťová voda, záchod a když dorazíte včas, tak si můžete objednat i něco dobrého k zakousnutí.
Na Poledníku je také rozhledna s muzeem železné opony, kde se dozvíte, v jakých extrémních podmínkách tady fungovala zdejší posádka.
Z Poledníku do Bavorského lesa
Druhý den vyrážíme z Poledníku směr Frantův most, tato cesta je otevřena pouze od 15.7. Pokračujeme k přechodu do Německa bývalé osady Gsenget nádhernou nedotčenou krajinou.
V plánu máme dojít na Velký Roklan, kde je sice chata zavřená, ale údajně by se zde dalo přespat. To je ten největší problém při přechodu Bavorského lesa, pokud je pro vás trasa z Poledníku přes Gsenget příliš dlouhá cca 34 kilometrů, zvolte kratší variantu přes přechod Javoří pila cca 15 kilometrů. Bohužel, přechod Javoří pila je přístupný pouze od 15.7.
Proč přes Bavorský les?
Bavorský les má pouze jednu nevýhodu a to, že je tu pouze jedno nouzové nocoviště a navíc daleko mimo trasu. Jak jsem se viz výše zmínil, spaní v Bavorském lese je zakázané, nicméně v ostatních aspektech překonává Šumavu, žádná komerce, zákazy vstupu do lesa a hlavně normální pěšiny nebo štěrkové cesty, asfalt tady nehledejte. Příroda je dechberoucí a až na jednu výjimku, bez komerčního zásahu.
Louky Schachten
Cesta od přechodu Gsenget vstupuje do Bavorského lesa, zvolili jsme cestu přes Schachtenhaus bývalé lesovny. Odtud pokračujeme podél hranic se Šumavou přes nádherné louky Schachten a vřesoviště po dřevěných lávkách. Cestou se můžete posilnit pojídáním borůvek v nekonečném lánu borůvčí. Pohodu a radost z cesty nám trochu znepříjemnil déšť, ale hlavně místo zvané Verlorener Schachten, nádherné místo s chatou, ohništěm, lavičkami a pitnou vodou, bohužel kromě pitné vody není nic určenou pro běžného poutníka, jak naznačují cedule s přeškrtnutým stanem. Chata je pod správou parku a výhradně určena ke komerčním účelům. Holt pro zvířata a přírodu je komerční využíti méně škodlivé.
Velký Roklan
Velký Roklan je druhou nejvyšší horou Bavorského lesa. Na vrchol vede trochu náročnější cesta, ale zvládne to každý. První bod je chata Waldschmidthaus, v roce 2024 bohužel zavřena. V současné době je v rekonstrukci, dokončena by měla být v létě 2027. Chata se nachází kousek pod vrcholem, ale nejkrásnější výhledy a přírodu najdete právě tady u chaty, je to skutečně mysteriózní místo. Z vrcholu Velkého Roklanu dechberoucí výhledy nečekejte, vrchol je zalesněn. Cesta dál pokračuje ke kapli nad Roklanským jezerem, nádherná část s krásnými výhledy.
Luzný
Další možnost ubytování je na chatě pod vrcholem nejkrásnější hory Luzný. Cesta na Luzný je opět zážitková a závěr výstupu snazší než to na první pohled vypadá. Stoupáme na vrchol po obrovských kamenech a s narůstající výškou se naskýtají stále krásnější výhledy. Jelikož je vrchol Luzný obří hromada kamenů, nic nebrání ve výhledu, právě odtud jsou pravděpodobně nejkrásnější výhledy v Bavorském lese.
Z Luznýho na Bučinu
Velká škoda, že je cesta Lůzenským údolím uzavřena, bylo by to úžasné zakončení celého putování. Nezbývá, než se vydat dlouhou cestou, která je ze začátku pěkná, ale jakmile začnete klesat lesní pěšinou, je to trochu stereotypní. To nejkrásnější máme za sebou, do Bučiny nás čeká ještě pár pěkných míst v lese, ale celkově je to nejslabší část celé cesty. Po 4 dnech a cca 60 kilometrech stojíme u památníku železné opony na Bučině, poslední občerstvení a jedeme autobusem do Kvildy.
